O Zlatém paloučku

„Hahahahahááá! Brzy tu namísto zlatého paloučku bude má lektvaří dílna!” zvolala kouzelnice Lektvařice. Ta sídlila v oceánu, který neměl žádné dno, v jednom paláci, který jí vystavěl skřet Mňoukáč.

Mezitím v království u Zlatého paloučku velmi vlídně vládl král Dobromil. Zlatý palouček se mohl pyšnit překrásnými stromy, jejichž větve zpívaly půvabné písně. Království u Zlatého paloučku se třpytilo barvami tak jasnými, jaké svět neviděl.

Král Dobromil, než se ujal svého kralování, se vzdal veškeré vznešenosti, která jej obklopovala. Pro nevídanou Lásku k lidem nechal se snížit na tu nejnižší úroveň. Stal se z něj služebník, který velmi nezjištně sloužil lidem. On sám byl totiž podřízen Králi, který byl nejvyšší. A ten Král byl opravdovým synem živého Boha.

Byl znám svými velkými zázraky, jež konal, ale svět mu nevěřil. Lidé, které miloval, jej ukřižovali. Tři dny a tři noci na kříži nesl všechny zlé věci, co lidé udělali. Ale třetího dne vstal z mrtvých. A tento nádherný Boží Syn se pak vrátil zpátky do nebe, kde byl před stvořením světa. Ale seslal nám lidem překrásného Utěšitele, který nám říká všechno, co bychom měli vědět. A právě tento mladý král Dobromil skrze tohoto Utěšitele pomáhal lidem ve svém království u Zlatého paloučku.

Čím více dobra vycházelo všude kolem do světa, tím více se lidé mohli ozbrojit a tak zvítězit nad zlými plány zlé kouzelnice. Jednou toto Království Světla nad tím temným zvítězí.