Babička - trošku jinak

Obraz 1

„Podívej, Barunko, za plotem je pírko. Dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí!” řekla babička.

„A že bych se na něj nevysrala,” odsekla Barunka, „přes plot bych skočila kvůli úplně jinýmu péru...”

Obraz 2

„Babičko! Babičko!” volaly děti jedno přes druhé. „Viděli jsme komtesu Hortensii, chcala ve křoví! A půjdeme dneska na zámek?”

„Naseru vám, bando! Nikam se nepůjde, mám sračku.”

Ale děti babičku nakonec přeci jen přemluvily a na zámek se šlo. Babička co krok, to prd.

„Zatracený kyselo!” ulevila si. „Ještě se z toho na zámku poseru...”

A malý Vilémek se jen smál, když si představil, jak kněžna svojí bělostnou nožkou obutou do atlasového střevíčku šlápne do babiččina hovna.

Když dorazili k zámku, museli dlouho čekat, protože komorník právě slézal ze služebné a nemohl najít kšandy, které v návalu práce někam odložil.

Obraz 3

Babička nakopla Barunku do prdele, až jí chudince po tvářích slzičky skanuly. Poté vykřikla: „Tady bude pořádek!” a zakopla hovno pod postel.

Obraz 4

Před Staré Bělidlo přijel obrněný jeep. Všichni mysleli, že je to kontrola na stavbu tankodromu, ale vystoupila jen babička a opřela se o pancrfaust.

„Babičko, babičko!” volaly děti a vesele střílely z pistolí. „Babičko, podívej, vrabci už zase zobou slepicím zrní.”

Babička se zamračila, sáhla do kapsáře a hodila mezi ně granát. Do vrabců jako když střelí.

Obraz 5

Babička šla v noci přes dvůr a narazila na oj odstaveného povozu.

„Pane Prošek, to jste vy?”

Obraz 6

Viktorka bylo děvče, které falešně jódlovalo vzadu u splavu.

„Dorazme ji, chudinku, ať se netrápí!” řekla babička a podminovala její oblíbený pařez.

Jódlování se však od splavu ozývalo dál.

Obraz 7

Na Starém Bělidle bylo lautr hovno co na práci. Sultán a Tyrl leželi na zápraží a lízali si koule. Pan Prošek, slézaje ze služky, si natahoval kšandy. Děti se ptaly babičky: „Babičko, půjdeme na zámek?”

„To by se vám tak líbilo, parchanti. Přežrat se buchet, posrat koberce, a ještě se filcovat s pážaty.”

Obraz 8

Vilím přišel s radostnou novinou, že viděl komtesu Hortensii močiti v zahradě. Skotačící děti shodily ze schodiště barokní sošku andělíčka, přičemž mu urazily šulína. Babička obratně vzala lepidlo a přilepila jej zpět. Avšak nikoli dolů, jak byl, ale nahoru.

Když to spatřila kněžna, řekla káravě: „Ale babičko, nemá to být obráceně?”

Babička se ohradila: „Mně budete něco povídat. Já jsem viděla něco šulínů, a všechny byly takhle nahoru!”

Na ta slova se kněžna zasněně zahleděla z okna a pravila: „Šťastná to žena...”