Textíky

Smolíček byl malý chlapeček, kterého vyhodili z domu za pravidelné upíjení tatínkova rumu, díky čemuž jeho otec propadl depresím a pozabíjel postupně psa, kočku, slepice, králíky, krávu a koně v naivní víře, že právě někdo z nich mu chodí na jeho oblíbenou dobrotu.

Když konečně zjistil, že mu ucucává vlastní syn, byla rodina již na mizině, ale zato jejich chaloupka byla obehnána dvojitým betonovým plotem s ostnatými dráty, zákopem a pásem nášlapných min, které si otec pořídil v obavách, aby mu na rum nechodil hajný nebo jiná lesní zvěř.

Otřesné zjištění, že jeho syn je v pěti letech závislák, vyřešil otec vyhozením Smolíčka z rodného domku a zabodnutím vývrtky do zad prchajícího dítěte.

Smolíček bloudil lesem asi tři dny, když ho našel hajný Jelen, kterému kdysi manželka zahnula tak vydatně, že tento lesní muž svými parohy každou říji potloukl všechny místní jeleny a laně si pak tahal do hájovny, pročež se v té době o jeho osobu zajímali nejen ochránci zvířat, ale i zoologové objevující v polesí dosud neznámé zvířecí křížence.

Jelen vzal Smolíčka k sobě a to se mu stalo osudným, jelikož si nedlouho předtím nechal své parohy pozlatit, aby tak poděsil ostatní paroháče v polesí. Malý alkoholik vzal v noci dlátko, urazil hajnému parohy těsně u hlavy a prodal je Jezinkám, lesním mafiánkám, které ve hře Skořápky obehrávaly ptáky o vejce a pašovaly je do Polska.

Smolíček s nimi parohy vyměnil za bečku bechera, ze které se záhy uchlastal v nedaleké jeskyni netušíc, že hajný se mezitím pokusil nabrousit parohy a nevšimnuv si jejich ztráty přišel na brusce o pravou mozkovou polokouli.

Ač se pilně snažil ucpat ránu jehličím, vrhli se na něj syslové a rozkradli mu zbylé mozkové závity do zimních zásob, takže Jelen přišel o zbytek mozku a strávil zbytek života v hospodě jako notorik z povolání, neboť neměl strach, že by si mohl pozabíjet paměťové buňky.

A to byl konec jak Smolíčka, tak Jelena, z čehož plyne poučení: Nevyhánějte děti z domu, nebo přijdete o hajného.