Textíky

O prázdninách jsme s mým spolužákem Honzou šli tábořit do Beskyd. Vzali jsme si s sebou stan a spacáky. Honza přišel na to, že bychom si měli vzít taky maskáče a batohy, abychom byli jako zálesáci. Tak jsme vykročili do lesů.

První den jsme se potulovali, živili se lesními splodinami a zvěří, jako bažant na špeku, zajíc na smetaně a srnčí na rožni. Srnčí bylo dobrý, ale ten rožeň mě doteďka tlačí v žaludku.

Druhý den jsme se dostali do ještě opuštěnějšího lesa, ve kterém byly podivné kosti rozházené na jehličí a na stromech satanistické znaky. Vyhnal nás odtamtud naštvaný režisér Záhady Blair Witch, prý jsme mu vlezli do záběru. Na tom filmu je to prý doteďka poznat.

Než jsme mu utekli, nastal soumrak. Chystali jsme se spát pod stanem, ale vypadalo to na bouřku, takže jsme hledali nějaký skalní převis, jeskyni, nebo hotel. Bůh Perun na nás nezapomněl (i když jsme víc uctívali Radegasta) a najednou jsme před sebou uviděli chatrč.

Nebyla zamčená, bylo v ní sucho a počet švábů nepřesahoval standard Evropské Unie, takže jsme se v ní zabydleli. Zevnitř byla dokonce i závora, kterou jsem zavřel. Usnuli jsme jako zabití.

Kolem druhé hodiny ranní jsem se probudil. Ne, to snad nemůže být pravda! Někdo tluče na dveře! Rychle jsem zatřásl Honzou a druhou nohou jsem si balil věci.

Náhle se dveře rozpadly a za nimi stál podivný muž, v jedné ruce měl pochodeň, v druhé velkou sekeru a ve tváři šílený výraz! Rozkopl jsem okno a vyskočil ven, Honza za mnou. Utíkali jsme jako střelení do nočního lesa.

Náhle si Honza uvědomil, že si v chatě zapomněl boty. Já bych ho v tu chvíli asi zabil! Nakonec se rozhodl se pro ně vrátit. Já jsem se ho rozhodl doprovázet (být v noci v lese sám není hezké). Schovali jsme se za strom u chaty a pozorovali okolí.

V chatě byla tma, nic nebylo slyšet. Honza teda prolezl oknem a sebral boty. Najednou se z rohu chaty vynořil ten chlap a hodil po něm sekeru. A od té doby má Honza zadek na dvě půlky...