Básničky

Milovat tě, to je kříž!
Ale líbíš se mi, to snad víš.
Jseš hádanka s tajenkou,
co nikdy nemohu rozlousknout.

Už znám tvůj rub i líc,
snad proto miluji tě čím dál víc.
Mých pár písmenek mezi řádky
a ani nevíš, kolik je v nich lásky.

Však co mám ještě psát,
přece ti nemohu lhát!
Mé touhy jsou nevinné a prosté.
„CHCI TĚ!” To je snad jasné!

Mně však stačí, když se budeš smát
a mít mě alespoň trochu rád.
I když nemohu poručit tvému srdci,
já přesto jiného nechci.

Baví mě s tebou se smát
a nechávat si o tobě zdát.
Hovořit s tebou mohla bych věčně,
jsi jako nebe, taky nekonečné.

Už o tobě vím i to, co není,
však chci se vloudit do tvého snění.
Teď do dlaní svých sevři ruku mou
a nech se volně unášet tmou.

Uvidíš, jak hvězdy se lesknou
s noblesou hezkou.
Jen tak po hvězdách půjdem,
hlavně že spolu chviličku budem.

Jen tak po mléčné dráze plout
či jen tak tiše kráčet tmou.
Stále se na sebe koukat
a na kometě se houpat.

Jít jen tak vedle sebe
a říct ti: „CHCI JEN TEBE!”
Pak budu jak měsíční svit,
jak hvězdiček třpyt.

Pak z mléčné dráhy budem pít
a dlouho společně snít,
o domečku se zahrádkou
či lodičce s posádkou.

Teď se mé slzy
dostaví již brzy.
Však jen tvojí vinou,
při pomyšlení, že chceš jinou!

Slzy pálí již moc a moc,
vždyť jsem proplakala celičkou noc,
protože chci být jen s tebou,
tak proč necháš čas jen tak volně plynout?

Jsi slza, kterou teď v oku mám,
ale pokud budeš chtít, pláče se pro tebe vzdám!
A tak loučím se se slzou na víčku
a pomalu zhasínám svíčku
a v hlavě mám jen tebe,
jsi mé blankytné nebe.