Víla Chlupatka

Kdesi v tajemných českých zemích, které mlékem a strdím oplývají a kde lidé peníze do kampeliček ukládají, leží Lysá hora. K této hoře se váže podivná pověst. Kdysi dávno, v daleké historii, asi v roce 1999, zde byla poprvé spatřena víla Chlupatka. Stalo se to takto...

Dva trampové, toužící spatřit krásy českého kraje, se utábořili někde v půlce hory. Rozdělali oheň a začali opékat asi litr točeného salámu, k tomuto účelu zakoupeného u benzínové pumpy, pardon v uzenářství.

Po konzumaci uzeniny vše spláchli dešťovou vodou, pečlivě zkvašenou a výtečně vypálenou, a zalehli ke spánku. Co se stalo potom, se dozvíme přímo od svědka události, pana S. S.

„Nó, tak vzbudilo mě něco, jako když vyje vlk. Vzbudil sem kámoše a chvilku jsme poslouchali, jestli se to vozve znova. Když jsme nic neslyšeli, tak jsme zase zalehli. No a pak se to stalo. Něco, co vypadalo jak zarostlá gorila, se chtělo vřítit na paseku, kde jsme stanovali. Nejdřív ji stáhly nazpátek chlupy, který se zachytily na smrku. Pak se vymotala z houští a chtěla se vrhnout na nás. Jenže si šlápla na vousy.”

„Co? Jaký vousy? Já vám to neřek? Aha. Takže ty vousy, ne nebyla to paruka, furt mně do toho sakra neskákejte, jí rostly úplně všude. Mám takovej pocit, že i z huby. Pořád si na ně šlapala. Bylo to strašně srandovní, navíc furt huhlala. Nás ani nenapadlo bát se, byli jsme trochu v náladičce, a tak jsme jí podali flašku. Nejdřív k tomu čuchla, pak si trochu lokla.”

„A v tu chvíli - ne, nekecám. Kdo, že je u vás alkoholik, kterej si plete delírium se skutečností? No proto. V tu chvíli jí zazářily oči jako halogenky a vyžahla flašku až do dna. Teda všechno nevypila, asi čtvrt litru jí steklo po vousech všude možně. No a potom se rozjela.”

„Nejdřív začala tancovat. I když to spíš připomínalo tanec svatého Víta. Následoval zpěv. V tu chvíli sem začal litovat, že mám hudební sluch. Jako když spustí sto let neladěný varhany. Pak na ní sedla pěkná motolice. Chvíli se motala po pasece, zbořila nám stan a zašlápla zajíce, který to sledoval jako zhypnotyzovanej. Posadila se vedle nás a usnula.”

„Asi za pět minut se vzbudila. Prudce se zvedla a skočila přes oheň. Jenže ty chlupy, nasáklé vodkou, jaksi chytly. To byl pohled! Plameny z ní šlehaly snad do čtyř metrů a ten smrad!”

„Potom zmizela v lese a my už viděli jenom vzdalující se ohniště. Najednou žuchla někam dolů, zasyčelo to a celý les se zahalil do mlhy. Dali jsme se do smíchu a to ji asi dožralo. Zničehonic se objevila na pasece s kyjem.”

„Naštěstí pro nás zapomněla na ohniště, které už sice nehořelo, ale žhavé bylo pořád dost. A všechno se opakovalo znova. My jsme mezitím vystřízlivěli a zapálili znova oheň. Už jsme neusnuli a ona se nevrátila, ale až do samého rána jsme slyšeli kolem paseky zlostné huhlání.”

„No a to je všechno, co vím. A jděte už do háje s tím notorikem.”

To je zatím vše, co víme. Co se skrývá na Lysé hoře? Skrývá se tam někdo z Černobylu? Nebo snad neznámý vysloužilý politik? Odpověď na tuto otázku zodpovíme snad příště. Takže zatím dobrou noc, milé děti, a příště nashledanou.

KONEC