Pohádky - různé

Žila, byla jedna krásná, milá a líbezná princezna, která se jmenovala Zlatovláska. Její otec byl dřevorubec a měla bratra Jeníčka. Jednou se šli s otcem projít do lesa a co čert nechtěl, ztratili se... I vylezl Jeníček na vysokou jedly/i... smrk a rozhlédl se kolem...

„Vidím chatrč!” zvolal a skočil ze smrku. Bohužel si zlomil nohu a musel v lese zůstat (živil se kořínky a lesními plody mnoho a mnoho let a stal se z něj kouzelný dědeček) a Zlatovláska šla k chatrči sama...

„Budko, budko, kdo v Tobě přebývá?” zvolala, jakmile se dostala budce na doslech.

„... (ticho) ...” odpověděla chatrč.

„Budko, k lesu zády, ke mně čelem,” zkusila Zlatovláska jinou oblíbenou frázi, neuvědomujíc si, že budka je k ní čelem.

„... (ticho) ...” dí opět chatrč.

„Budko, pověz mi, jsi-li dobrá, či zlá!” zkusila princezna opět navázat hovor.

V tu chvíly/i... moment vystrčil z budky hlavu Vlk (ne ten kardinál) a povídá, napodobujíc ježibabí hlas: „Jen pojď dál, Karkulko, už na Tebe čekám...”

„Ale já nejsem Karkulka, já jsem Zlatovláska...” povídá princezna, která nepoznala Vlkovu lest a myslela si, že je to ježibaba.

„To nevadí, Karkulko, jen pojď dál...” řekl Vlk, myslíc si, že je to Karkulčina výmluva, aby ho ošálila.

Tak šla naše princezna do chatrče a jen tak mimochodem vytrhla Vlkovi 3 zlaté vlasy a se slovy: „Jsem hubená...” vyšplhala na střechu a začala jíst perníček, který vypadal jako pálená taška a stejně tak i chutnal...

Pozdě si princezna uvědomila, že jí opravdu pálenou tašku, spadla ze střechy a upadla do hlubokého spánku.

Vlk si pomyslel: „To to šlo hladce...” a chystal se princeznu sníst.

Když tu kolem šlo 12 trpaslíků a když vidělo Vlka, stoupli si do kruhu, jeden vzal berlu a povídá: „Předávám vládu bratru červnu!”

I vystoupil jiný trpaslík a povídá: „Vlku, nedostaneš princeznu, dokud nepřineseš pravé maliny!”

A tak se Vlk vydal do světa pro maliny... Bloudil po lesích den, dva, rok... Pak si uvědomil, že z něj trpaslíci udělali osla a pomyslel si: „Já jsem ale vůl...” Pak si pomyslel znovu: „Jak mohu být vůl, když jsem vlk?” Pak si vzpomněl, že z něj trpaslíci udělali osla a nevěděl, co počít...

Šel za starým, chytrým kmetem a ten mu na otázku, zda je vlkem, oslem, nebo volem, odpověděl: „Vše je relativní, i Ty se snaž býti takovým, jak Ti káže přirozenost z Tebe vyvěrající...”

A Vlk si pomyslel: „To jsem z toho jelen...” Pak si uvědomil, co si uvědomil, a raději se zbláznil... (proto bajky o hloupých a šílených vlcích)

Mezitím se princezna probrala z otravy a uviděla kolem sebe 12 trpaslíků...

Řekla si, že s nimi se o chaloupku dělit nebude, a řekla: „Dokud mi nepřinesete živou vodu, nestanu se Vaší ženou!”

Zpitomělí trpaslíci poslechli a šli hledat živou vodu...

Princezna si zalezla do chaloupky, venku odchytila ptáka ohniváka, na hlídání si pořídila sedmihlavou saň a začala žít v chaloupce...

Protože neměla kuří nožku, pořídila si alespoň kuří oko...

A jestli neumřela, tak tam ta ježibaba žije dodnes...