Pokuta

„Dobrý den, pane řidiči, silniční kontrola,” řekl bez zvláštního vzrušení policista a zasalutoval. „Vaše doklady a vystupte si, prosím.”

„No jak chcete, ale nechápu, proč mě kontrolujete, nic jsem neudělal!” bránil se řidič.

„Já vám neříkám, že jste něco udělal. Máte s sebou řidičský průkaz?” odvětil klidně policista a natáhl ruku.

„Mám tady řidičák, přijel jsem přeci autem.”

„Nechte toho vtipkování a dejte mi ho,” nedal se vyvést z míry policista.

„Tak vy jste mě sledoval?” podivil se řidič.

„Já mám oči všude, mně hned tak něco neujde. Například to, že jste zatáčel a nedal jste světelné znamení o změně směru jízdy. Jste si toho vědom?”

„To jako když jsem tady jezdil dokola?” vytřeštil řidič na policistu oči.

„Přesně tak. Takže jste si vědomý toho, že jste porušil dopravní vyhlášku! Bude vás to stát pět set korun. Souhlasíte?”

„Pět stovek?!” zděsil se řidič. „Vy jste se zbláznil!”

„Ukažte mi rezervu!” řekl policista a zaklepal na kapotu. „Ten lak taky není nejnovější, chtělo by to nechat opravit, máte to dost rezavé!”

„Rezervu? To nemám!”

„Tisíc korun, dáte?”

„Nedám!”

„Kde máte lékárničku?”

„Nemám!”

„Patnáct stovek!” zaradoval se policista.

„To snad není pravda!” zpotil se řidič na čele a rukávem si setřel kapky potu.

„Ale je to pravda,” snažil se ho policista přivést zase do reality.

„Heleďte se, mám tady dítě. Dívejte, sedí tady. Nenapadá vás něco?”

„Milej pane, tím mě neobměkčíte, víte? To už na mě zkoušeli i ti před váma,” nedal se odbýt policista.

Ve chvíli, kdy vytahoval pokutový bloček, k němu přistoupil chlap v pruhovaném tričku a hlubokým hlasem siláka zahulákal:

„To už jsi tu zase?! Buď si koupíš lístek na kolotoč, nebo mi tady neotravuj zákazníky! Každého, kdo vleze do toho autíčka, hned opruzuje! Tak se v něm jednou svez a padej, nebo jestli tě tu ještě jednou uvidím vybírat pokuty, tak tě nechám svázanýho jezdit celou noc a pak se nadosmrti na tenhle kolotoč ani nepodíváš!”