Saddám Husajn u českého soudu v Praze

Saddáma sice chytili, ale vyhráno nemají. Důležité je, kde ho budou soudit. Pokud by to bylo v České republice, vyhráno by měl Saddám. Před český soud se hodí. Je to socialista, je to zločinec a je starý.

Nejprve by se zjišťovalo, jestli na něj neplatí amnestie. To by trvalo několik let. Pokud by Saddámovy zločiny postoupily dál, což není pravděpodobné, protože dál u nás nepostoupil žádný ze socialistických zločinců, hledalo by se několik dalších let, podle jakého práva ho soudit.

Soud by váhal mezi husákovským a saddámovským, nakonec by vybral irácké, protože by se zdálo pružnější. Soudci by se líbila možnost odsouzeného ukamenovat.

Po mnoha stáních by se zjistilo, že saddámovské zákony Saddám neporušoval. Žalobu by soud zamítl, rozpouštěním lidí v kyselině sírové nebyl porušen žádný tehdy platný Saddámův zákon. V tisku by kolovaly spekulace, že šlo o kyselinu solnou (chlorovodíkovou).

To už by proces běžel osmý rok. JUDr. Jičínský by upozornil, že zákon v Irácké socialistické republice měl svá specifika. Vše, co Saddám učinil, bylo automaticky zákonné.

Advokát Voloďa Tajtlbaum by tisku řekl: „Saddám je halt zákon, to je demokracie, s tím, hoši, nehnete.”

Saddám by soudu řekl, že příště nepřijde. S takovými hňupy, jako je soudce, se bavit už nehodlá. Soud by mu pohrozil pokutou padesát korun. Saddám by uraženě ukopl nohu od lavice a odešel.

Jičínský by uveřejnil studii: Kontinuita práva je třetí noha svobody. Jednání v průběhu příštích pěti let by se odročovala. Buďto by nechodil Saddám, nebo advokát, nebo by některý z nich stonal.

V polovině druhého desetiletí procesních dějů by začal stonat i Svačina. Zemřel by pak, věc by se předávala mladému soudci Večeřovi, ten by spis (134 897 stran) rok studoval.

Někteří paličatí žalobci by něco našli - třeba že Saddám porušoval směrnice o evidenci nafty v prezidentském paláci. Vzduchem by lítalo pět set litrů nafty.

„Na ty barely ho utáhnu,” radoval by se předčasně Svačina před smrtí.

Večeřa by dal Saddámovi dva roky podmínečně. Saddám by se ovšem odvolal do Brna, že evidenci nafty v paláci neměl na starosti a že se takovými blbostmi při mordování Kurdů nezdržoval. Vyšší soud by mu dal za pravdu a věc by vrátil na začátek.

Karel Steigerwald by do novin napsal, že je třeba prošetřit to mordování Kurdů. Vrchní soudce Kulíšek by řekl: „Je naopak třeba přesně zjistit Saddámovu spotřebu nafty na podzim 1987 a porovnat s tím, co vykázal.”

Z Iráku by přijeli svědci účetní, ale Večeřa by mezitím nějak odešel od soudu a nastoupil za výhodnějších podmínek u Saddáma jako poradce. Saddám by dal rozhovor tisku, že soud je zpolitizovaný.

Jeho nový advokát, Voloďa Tajtlbaum ml., by předložil soudu doklady, že 500 litrů nafty v Saddámově paláci odcizila americká okupační vojska a že věc jde k Evropskému soudu a do OSN.

Na Letné by byla demonstrace levicových sil. Z hesel: Vraťte Saddámovi nevinnou naftu! Klausi, odstup! USA je ubohost! Mezitím by vyšlo najevo, že na případ Nafta se vztahuje amnestie Václava Havla. Večeřa by záhadně řekl, že on a Saddám trvají na spravedlnosti.

Sedmnáct let po podání žaloby by Saddám zemřel v Las Vegas. Proces by však pokračoval dál, protože o úmrtí obžalovaného by soud neměl informace. Ale soud tu není od toho, aby zjišťoval, jestli obžalovaní žijí. Český soud zjišťuje pravdu. A pravda je těžké břemeno.