Silvestrovská noc

Jiskří oči, jiskří nebe,
a mě něco strašně zebe.

Na sněhu ležím,
flašku objímám,
rachejtle zářivé,
skoro nevnímám.

A najednou přišel šok!
V tom mrazu mi upad nos.

Hledám, hledám,
ale marně,
teď už bude někde na dně.

Nemám sílu, abych vstal,
do tepla se odebral.

Z dálky slyším lidské hlasy,
upadl jsem do mdlob asi.

Tu spásná ruka se objeví,
na nohy mě zvedá,
jejda! To je ruka souseda.

Podívá se na mě zpříma,
hlasem jak zvon ke mně hřímá.

„Ty jsi zlitej jako prase,
no jo, Silvestr je tu zase.”