www.textiky.cz - zábavné texty
Zábavné texty
 

Nastavení Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody

Počet na stránku: 1 -| 2 | 3 | 4 | 5 Autorské: nezáleží -| ano | ne

Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné

SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2

( Při současném nastavení se některé texty nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )

Text 27 / 44
<<__1__24_25_26__ 27 __28_29_30__44__>>
Přidáno: 18. 9. 2009 - 22:16
Jak to tak bývá, po škole vás bez praxe jen tak někdo nevezme. Vybaven do života nadstandardními vědomostmi z průmyslovky a nedokončeného studia na strojárně, jal jsem se pročítat nabídky pracovního úřadu a inzeráty v novinách.

Ve velmi krátké době se mi ozvala místní nýtovna, že potřebuje fachmana, který se nebojí jít do práce s nadšením a šturmem. To jsem já, fachman od přírody, poctivec a pracovitec. Přijali mě.


1. den



Dnes toho zřejmě moc nenarobím - budu se asi seznamovat s prostředím a vyřizovat formality. Nejdřív mě poslali do druhého patra za úřednicí podepsat pracovní smlouvu. Mám nastoupit jako obsluha lisu, to bude určitě zajímavé.

V 9:00 klepu na dveře podle dohody - zpoza dveří se ozývá jakýsi opičí řev. Patrně nějaká rozepře s neukázněným zaměstnancem. No jo - pořádek musí být.

Po pěti minutách se rozrážejí dveře, vybíhá jakýsi chlapík s rudou lící. V očích má děs a na zadku podrážku. Patrně nějaký nepořádník. Vyhýbám se letícímu květináči a vcházím.

Půvabná fousatá opička neurčitého věku a pohlaví si mě přísně změří a přikáže mi sednout si. Fasuji balíček píchaček, montérky a firemní propisku.

Podepisuji smlouvu - budu u lisu 2b, mistrem mi bude František Krcálek. Děkuji a odcházím - při odchodu počítám zbylé květináče a raději za sebou zavírám dveře.

Na dílně se ptám po panu Krcálkovi - prý právě usnul a tak mě provede jeho pobočník. Je to podivný uhrovitý výrostek, ale vypadá schopně. Ukazuje mi provoz a přivádí mě k mému lisu a ukazuje mi, jak se s tím zachází. Je to hračka, to zvládnu.

Je jedenáct hodin a to je prý čas na oběd. Miluji podniky s včasným stravováním. Nezapomínám si odpíchnout a jdu do závodní jídelny. Je pěkná, čistá, tři tělnaté kuchařky ochotně rozdávají jídlo. Dávám si guláš s knedlíkem - je skvělý.

Po chutném obědě a láhvi minerálky odcházím posilněn na pracoviště. Tam na mne čeká František Krcálek a už z dáli halasí.

„No jo - pán je aristokrat. Tak co, dobytku, nažral ses? Já tu na tebe čekám a ty se flákáš v závodce? Tak to nebudeme kamarádi, holenku. To se na to rovnou vyser.”

Jsem malinko otřesen, ale upevňuje to ve mně názor, že tady vládne disciplína a pořádek, tak to má být.

V 16:00 zazní padla, odpíchávám, zdravím se s vrátným a odcházím na autobus. Myslím, že to tu bude dobré.


2. den



Přicházím do práce na sedmou, jak mám ve smlouvě, odpichuji, ale píchačky jsou vypnuté. Vracím se s dotazem na vrátnici. Vcházím bez klepání, jak je u nás zvykem a zase rychle vycházím... No co, příroda je příroda a dnes je těch časopisů všude fůra. Možná je dobře, že vrátný nemá žádné květináče.

Přicházím k lisu a protože nikde nikdo, usedám na židličku a začínám číst noviny. Po patnácti minutách přichází vrátný, co že jsem si jako přál. Nejeví žádné známky stresu - je to flegmouš, to mám rád. Ptám se ho, kde všichni jsou. Začne se smát a vysvětluje mi jako zelenáčovi, že dneska jsou šéfové na nějakým školení, tudíž na to všichni serou a přijdou nejspíš kolem devátý.

No dobře, to si musím zapamatovat. Vrátný odchází, u dveří se zastaví a prohlíží si se zájmem nějaké nářadí. Jeho ruka pak zapluje do kapsy a on s internacionálou na rtech odchází. Kdo se vyzná, ten se neztratí.

Je 9:30 a trousí se první ranní ptáčátka. Krcálek přichází čerstvě pozvracen - asi byla včera v hospodě hustá mela. Otírá se ručníkem, načež zjišťuje, že není jeho a tak si vyčistí ještě boty.

Začínám lisovat. Jsem zdaleka nejrychlejší ze všech - je vidět, že mě tu potřebovali jako sůl. Všichni okolo nechápavě zírají.

Je čas na oběd. Ale! Zase gulášek? Hmm - dneska má říz, to bude asi to chilli. Knedlíky mají trošičku rantlík, ale nejsme žádný slečinky. Sodovka za moc nestojí - smrdí jako rybník a má málo bublinek. No co - asi nemám šťastnou ruku.

Odpolední směna ubíhá rychle. Krcálek občas utrousí nějaký vtípek, kontroluje kvalitu výlisků a vypadá, že je spokojen. Bere si pár výlisků do kapsy - prý pro namátkovou kontrolu. Ten chlap je fakt třída.

Před odchodem se okolo mě otře jakýsi dělníček a šeptá mi, abych nejel tak rychle, nebo bude průser. Nechápu, o čem mluví, asi závidí.


3. den



V deset jsem v práci jako na koni. U píchaček je maličko fronta, ale to se dá vydržet. Lisuji se stejným zápalem jako včera a ten mrňous na mě zase kouká, jako bych mu posral hračky, závistivec jeden.

Krcálek hází odřezky po nějakém mladíkovi, který zlomil vrták. No to se nesmí chlapec divit, vrták je důležitá záležitost a stojí jistě dost peněz.

„Hajzle jeden, kdo má ty vrtáky furt měnit. Jestli se nenaučíš vrtat, tak tě posadím prdelí na špony s tvárnicí v náručí.”

Ten Krcálek se ale umí rozjet, ale má to pod palcem. Odchází vyfasovat novou sadu vrtáků.

Nemám už co lisovat, a tak se na chvíli posadím, než mi kolegové dotlačí další vozík.

„Co se tu flákáš, hovne?! Koukej lisovat!” vzteká se Krcálek.

Odpovídám, že nemám materiál a on obrátí oči v sloup a potichu mi vysvětluje, co je to přizpůsobení tempa ostatním. Ten mrňous naproti se chechtá do rukávu a já konečně začínám chápat a souhlasně Krcálkovi přikyvuji.

Ten zjevně spokojen odchází ke svému stolu a s úsměvem na líci nenápadně zasouvá 3 sady vrtáků, dvoje kombinačky, solvinu a rukavice do aktovky. Vyměňuje zlomený vrták a velí k obědu.

S tím gulášem už to fakt přehánějí. Pálí jako čert a rejže k tomu není moc vhodný doplněk. Navíc nacházím v druhém kopečku náplast a to mé fantazii nedělá dobře. Sodovku jsem si dneska radši nedal - má divný odstín. Mrňous mi musel udělat něco s mým kafem. Nemám toho chlapa rád.

Lisuji mnohem pomaleji, Krcálek z dálky přikyvuje a z kapsy mu kouká nové kladívko. Ten podnik je na tom asi dobře, říkám si a beru si rašpličku - doma se hodí. Ještě udělám pár kousků a kašlu na to - dneska jsem nějakej přetaženej. Při odchodu vidím na zemi sadu hmoždinek - konečně si doma pověsím obrázky na zeď.

„Koukám, pán se učí rychle!” Krcálek stojí těsně za mnou a usmívá se.

Podávám mu hmoždinky a on pokyvuje. Snad je vrátí zpátky a na mě nic neřekne. Vrátný chce taky rašpličku - nerad chodím někam dvakrát. Jak to ten chlap moh skrz tu bundu vidět?


4. den



V noci jsem měl děsnou sračku. To určitě bylo to zapráskaný kafe. Já toho malýho přerazím. Navíc se k tomu přidalo to chilli z guláše - to bude zas den. Kolem desátý jsem v práci - všichni makaj jak barevný. Sakra, průser - dneska už jsou šéfové zpátky. Snad to nějak zakecám.

U mého lisu stojí nějaký kravaťák a významně poťukává na své cibule. Prý ostatní zdržuju a u lisu se mi hromadí materiál... Hajzle, kdes byl včera, když jsem měl houby co dělat. Kravaťák odchází a chválí mrňouse. Tomu taky zavřu tipec, smradovi.

Kolega zase zlomil vrták. Nabízím Krcálkovi, že pro ty vrtáky dojdu a on souhlasí. Jdu do skladu - skladnice ňáká fúrie - takovým můj dědeček říkal Heisse Hexe.

„Ale! Nový masíčko! Kdepak ses tu vzal, budulínku?”

Ignoruju budulínka a říkám, že chci vrtáky.

„Hmmm, copak, copak? Budeš vrtat dírky? Ty šibale!”

Slepice jedna nadržená, hlavně ať mi je rychle dá, než zas přijde ten kravaťáckej mamrd.

Ta ženská snad chrápe! Kde je tak dlouho? Koukám, pěkný rukavice a hele, kotouče do rozbrušovačky - pár si jich vezmu, to se neztratí.

Slepice přichází a dává mi vrtáky. Zas má ty blbý kecy, plácnu ji po zadku a zavelím Adios Embryos. Očividně se jí to líbilo - začínám bejt kápo.

Krcálek si mě bere stranou a ptá se, co nesu. Říkám, že vrtáky.

„Vyměním štípačky za jeden kotouč.”

Koukám, dědek je kšeftman, ale to se u mě přepočítal. Říkám, že to beru, ale musí přihodit ještě ochranný brejle. Očividně je potěšen, že našel partnera a tak na hajzlíku brzy probíhá kontrakt.

Když se rozcházíme, nenápadně mě upozorňuje, abych si dal bacha na toho mrňouse. Koukám, že si včera koupil nový hodinky a všem se chlubí. Jen počkej.

Schválně, jestli bude k obědu guláš. Ale, ale - dneska je ragú. Pěkně pálí a mám pocit, že některé kousky masa jsou mi silně povědomé. Napít se odcházím na záchod - sodovku fakt riskovat nebudu.

Na hajzlíku právě Krcálek čenžuje košťátko za pilník a sadu vratových šroubů. Přidávám se a odnáším si kvalitní listovou pilku. Uznejte, že listová pilka za dva ocelový kartáče - to je slušnej kauf.

Koukám po dílně, mrňous je ještě na obědě. Ty hodinky vypadají fakt docela draze, měly by bejt i vodotěsný. Jak to má člověk ale zkusit, když hajzlík je až v druhým bloku? Zkouším tedy těsnost v kafi a čekám na reakci. Když je mladej na kafe, tak je na kafe. Hodinky hezky voní, ale už nejdou - takový krámy, to bych blil. Asi byly vod Ťingťongů.

Při odchodu domů si mě bere vrátný do své kukaně a ptá se mě, jestli nechci sehnat ňáký péčko. Prasárny se nikdy neztratěj. Chce za to dvě solviny, indulonu a křížovej šroubovák. To by šlo. Odcházím domů s přesvědčením, že takhle nějak funguje volná ruka trhu.


5. den



Mrňous se vzteká, že mu nejdou hodinky, že si nevzal paragon a že až toho Číňana najde, že mu udělá z prdele garáž. Já to věděl, že to smrdí Hongkongem.

Krcálek mě zve na hajzlík, přišly prý nový dlátka, tak by se to mělo zrevidovat. Má recht - na revizi ve skladu zjišťujeme, že šťabajzna je docela divoch (Krcálek prej dvakrát po sobě už nebyl ani nepamatuje). Já se od toho distancoval - jsem slabej na žaludek. Mezitím opravuju záznam v evidenci.

Nechápu, proč tam píšou deset bedýnek s dláty, když jich tu leží jen osm. Koukám, že i v počtu vteřinovejch lepidel se sekli - bordeláři. Na hajzlíku krcálek hýká blahem a otcovsky mě objímá. Ten chlapík je roztomilej. Prý někoho, jako jsem já, už dlouho hledal.

K obědu je něco se zelím a k tomu hokejový puky, kterým se v pondělí říkalo knedlíky. Já mám řízek s kaší a výborný salát. Zřejmě bylo takticky výhodné dohodnout s kuchařkou ten menší obchůdek. I to pivko chutná líp než minerálka.

Po obědě přichází kravaťák s úsměvem na líci a gratuluje mi. Prý jsem podle pana Krcálka velmi schopný a perspektivní. Jestli si mě prý pan Krcálek bude takhle ještě chvíli chválit, mohu pomýšlet na prémie. Ten pižďuch, co mě nedávno prcal za pracovní morálku tu teď ustříkává nad mejma schopnostma. Ach jo - tyhle manažeři.

Krcálek na mě šibalsky pomrkává a já mám dojem, že jsem prohlédl. Servilně poděkuji panu nažehlenému a s klidem na líci jdu k lisu. Krcálek mě však zastavuje a místo mě staví k lisu uhrovitého výrostka. Prý teď budu jeho pravá ruka a budu dělat hned vedle něj na vrtácích.

Představenstvo to prý už schválilo poté, co se Krcálek zmínil o tom, že jsem natolik schopný, že se mnou potřebuje mít bližší kontakt, aby se mnou mohl operativně řešit otázky provozu. Nechápu, kde tenhle dědek dostal lekci diplomacie, ale je to king.

Domů jdeme s Krcálkem, asi se stavíme na pár piveček a probereme „optimální využití výrobního potenciálu”. Vrátný prý dorazí za dvě hodinky. Má prý nějaký nový kazety.

Jo, jo - tuhle zemi miluju.
Sdílet s přáteli na Facebooku

Povídky

»

Různé

| Délka: 10651 znaků | Posláno: 78x | Známka: 2,19 od 26 lidí | ID: 9961
POSLAT NA E-MAIL VODAFONE T-MOBILE O2 SLOVENSKO OHODNOCENO
Text 27 / 44
<<__1__24_25_26__ 27 __28_29_30__44__>>
reklama
reklama
Web používá cookies. OK Info