Povídky

Když Bůh stvořil svět, postavil si nové tvory do řady a nalajnoval jim život: „Ty, osle, budeš od úsvitu do soumraku pracovat a tahat těžké náklady na svých zádech. Budeš jíst trávu a budeš hloupý. Budeš žít padesát let.”

Osel Bohu odpověděl: „Stvořiteli, žít takhle padesát let je moc. Nedávej mi víc než dvacet let.”

A Bůh pravil: „Ať se stane.”

A tak se také stalo.

Psovi Bůh řekl: „Ty jsi pes. Budeš hlídat lidská obydlí, dělat člověku přítele. Budeš jíst, co zbude po člověku a budeš žít třicet let.”

Psovi se třicet let zdálo moc a usmlouval to na patnáct. Tak se stalo.

K opici Bůh pravil: „Ty jsi opice. Budeš se houpat a skákat ze stromu na strom a chovat se jako idiot. Budeš směšná a budeš žít dvacet let.”

Opice uprosila Boha, aby jí takového života nedával víc než deset let. Také se tak stalo.

A k člověku Bůh pronesl: „Ty jsi muž, jediná myslící bytost na Zemi, která bude ovládat jiné bytosti. Budeš Zemi vládnout a žít dvacet let.”

A muž povídá: „Pane Bože, dvacet let je málo. Dej mi těch třicet, co nechtěl osel, a těch patnáct od psa a deset od opice...”

I Bůh tak učinil.

No, a proto chlap žije dvacet let jako MUŽ, potom třicet let pracuje od rána do noci a tahá náklady na zádech jako OSEL, pak patnáct let hlídá vlastní dům a jí, co zbude po ostatních, jako PES, a nakonec stráví deset let jako OPICE, když dělá šaška vnoučatům!